Zpěvy pohanské II. Otčina

Po příchodu Čechových bratrů je všem jasné, že Slovanům jedno hradiště nemůže stačit a že se brzy něco semele. A taky že ano.

Durynské hradiště Fern Boiohaim, tyčící se nad divokou řekou Wiltahwou, bylo téměř vyhlazeno neznámou silou. Hrstka přeživších požádala o pomoc sousední rody a čelní durynští bojovníci se pustili na stopu strašlivého běsa. Mezitím k hradišti dorazila skupinka zbědovaných Čechů, hledající zimoviště pro svůj kmen, vyhnaný z vlasti krkavčími nájezdníky Avary. Čechům se podařilo dohodnout se s novopečeným vladykou poničeného hradiště, že poskytne zásoby a útočiště jejich kmeni, pokud hradiště znovu zvelebí a budou uznávat jeho vládu. Bojovníci a kněží obou kmenů pak jen s vypětím všech sil a se značnými obětmi dokázali zapudit dávného běsa.

Kmen Čechů vyhnali Avaři z domoviny. Od podzimu žije na hradišti Fern Boiohaim v zemi germánských Durynků. Na jaře za Čechy přichází spřízněné slovanské kmeny, rovněž vypuzené z vlasti Avary. Nastává boj mezi místními Durynky, vedenými vojvodou Ragnallem, a příchozími Slovany, uznávajícími vojvodu Čecha.